AC Klub, Hradec Králové (31.3.2007)

Krátce, přehledně a dynamicky popíšu cestu koncertování a pobyt v Hradci Králové, neboť už jednou mně technika a vymoženosti moderní civilizace v podobě systému a připojení k síti ukázali záda, čímž samozřejmě hotový report nenávratně stornovali. Znovu se spontánně už nepíše tak zlehka, jako je to při pokusu prvním, ale přesto se pokusím vyjádřit uvolněnou atmosféru a bleskurychlý spád celé akce.
Když jsme toho dne vyjeli vesele vstříc novým zážitkům a poznání, měli jsme být v kompletní sestavě, leč nová doba pracovního vytížení a spěchu není nakloněna těmto nad míru ideálním skutečnostem, a tak se stalo, že zatímco jedno auto s většinou kapely už uhánělo ku Hradci, Míla byl tou dobou ještě brázdící moravské lány-nyní stavební místa a musel tudíž vyjet s Ondrem mnohem později, což samozřejmě neříkám jen tak pro nic za nic, ale kvůli pozdějšímu dopadu na průběh koncertu.
Cesta ubíhala poměrně pěkně. sluníčko svítilo, auta tou dobou kupodivu neplnila naše dopravní tepny, a tak jsme plynule projížděli krajinou. Jen zastávka u benziny, bagety,něco na zub a pivinka a pokračovalo se v krasojízdě. Klub na vysokoškolských kolejích jsme našli hned napoprvé, aniž jsme věděli, kde vlastně hledat-no-takže jsme ho tedy nenašli, spíš on si našel nás a dorazili jsme včas. Nástroje, zvukovka, bar, stůl...to vše proběhlo za poklidné atmosféry a čekání na davy. Ty se trousily se setměním a návštěvnost nebyla z nejhorších. Takový příjemně poloplný lokál. A my neustále čekali a vyhlíželi, zda dorazí druhá část naší výpravy. Čas tlačil a program akce nás vyzval jasně: musíme začít hrát bez trumpety. My jako předkapela domácí Vyhoukané Sowě jsme spustili. ubíhala jedna píseň za druhou a vtom se do dveří vřítil uřícený Míla s kufrem plným trumpety. Hop a hurá na podium. Zrovna jsme načali další kousek a to už se přidal. Spád vystoupení tak nabral na obrátkách a musím říct, že se nám hrálo i díky panu zvukařovi vynikajícně.
Po nás Vyhoukaná Sowa, na kterou přišla většina přítomného davu rozpoutala vlnění, popěvky a tance a bylo veselo. Hrálo jim to věru pěkně a my to všechno sledovali z povzdálí-od baru- kde jsme se po výkonu museli nutně a notně občerstvit...
S jedním domorodcem jsme získali kontakt, někomu jsme se třeba i líbili, a tak věříme, že se v Hradci zase brzy ukážeme. Už se těšíme
Děkujeme Vyhoukané Sowě za pozvání, odkaz na fotky z koncertu, panu zvukaři a všem přítomným, kteří pohodovou atmosféru sobotní večera utvářeli:-)